Zadáním bylo vytvořit domov pro psa Josifa Plečnika. Přinášíme Archinárod. Abstrahovali jsme vztah mezi Sivkem (psem) a Plečnikem do obecné roviny. Vydedukovali jsme nerovnováhu mezi tvůrcem a uživatelem díla. Ta vytváří mantinely života uživatele. Nejde se divit neochotě uživatele uznat kvality tvůrcova díla. Na otázku: "Jak tuto nerovnováhu zvrátit?", jsme odpověděli zesílením komunikace a možností uživatele objektivně rozhodnout, co je pro něj přínosné. Proto přicházíme s myšlenkou Archinároda. Každý je architekt. Tento národ je postaven na vzájemném uvědomění si kvalit druhých, vzájemném vzdělávání skrze běžnou komunikaci a možnost upravovat architektonické aspekty svého životního prostoru. Národ nebude bez chyb - nemůže být, chceme-li ho nechat projít evolucí. Na konci této evoluce bude stát skupina lidí, sdílejících prostory, které lze upravovat, chybovat, poučit se z chyb. Evoluci můžeme začít i tím, že předáme Sivkovi kostky, které mu umožní si postavit svůj domov.